Díl Druhý: Nižyn (část první)
Přidal:pld-manteuffel Hasso von Manteuffel 1825 dní zpátky 
Po prvním dni na frontě čekají Christiana první boje. Přežije nebo zemře již druhý den na východě? ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Nižyn (část první) „Vstávat! Vstávejte chlapi, Ivan už čeká!“ probudila mě opravdu hlasitá řeč. Pomalu otevírám oči a vidím známého Leutnanta, jak budí poslední spáče. Promnu si bulvy a kouknu na hodinky. „ Půl patý ráno? Dyť je ještě noc,“ uklouzne mi nahlas z úst a už cítím naštvaný pohled poručíka. „ No jo už držím hubu,“ pomyslím si. Hodím na sebe vestu a opláchnu si obličej. Poté si upravím uniformu a jdu se shánět po družstvu. Jako prvního zahlédnu Karla: „ Dobré ráno, kde je zbytek?“ „ Včera to někteří přehnali s pitím, tak někde šmejdí po kafi,“ odpoví mi Karel s roztaženými koutky úst. „ Fajn, tak je sežeň a přijďte pak za mnou.“ „ Verstanden,“ odporoučí se Karel. „ Tak co? Sehnali jste?“ neodpustím si rýpnutí. „ Vůbec nevíme o čem to mluvíte pane, co bychom měli sehnat?“ zatloukají. „ Nechte to plavat, radši si vemte výzbroj. V 6 hodin vyrážíme,“ připomenu jim a sám jdu hledat svoji karabinu. „Naším cílem je město Voroněž, nicméně abychom znepříjemnili Rusům zásobování, tak musíme obsadit křižovatku v městečku Nižyn. Naším cílem je obsadit toto město a co nejrychleji se připravit k dalšímu postupu. Toto jsou úkoly pro prapor. Nyní co očekávám od své čety….“ informuje nás rotný Otto Weiss, „První četa zaútočí na město ze západní strany. Tam je viditelné jedno kulometné hnízdo, které kryje příkop. Po překonání nepřítele město obejdete, vyčistíte jim týl a pak na Rusy zaútočíte zezadu. Nějaké otázky?“ všude je ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. „ Gut, co se týče odporu, tak včera měl Ivan v městečku dosud nezjištěný počet vojáků, 6 tanků a pět minometů větších ráží,“ pronesl s ledovým klidem Weiss. „ No doprdele tanky, to se máme na co těšit,“ pomyslím si při představě na T-34. „ Nás bude podporovat jedna baterie děl ráže 105 mm, 12 tanků a snad i Stuky,“ skončil velitel proslov. „ Nezapomínejte, že budeme postupovat rychle a agresivně, takže nechci vidět žádný opozdilce, všichni rozumí?“ „Jawohl!“ nesla se sborová odpověď. „ Teď se vraťte ke svým, seznamte je s plánem a připravte na boj. Za pět minut má začít bombardování a dělostřelecká palba, která bude trvat 10 min, tak ať jste nachystaní.“ „Nějaké otázky?“ ptám se svého družstva. Ticho. „Tak si vemte střelivo a granáty a já zatím seženu hakl.“ Vycházím z náměstí a hledám nějaké větvičky, co by rozmazaly siluetu helmy. Vzhledem k ročnímu období jsem z větví musel otrhat květy. Ivan by se určitě zasmál, kdyby zahlédl v zákopu rozkvetlou palici. Po tomto pátrání se vydávám shánět obrněný transportér. „ Herr Unterfeldwebel?“ tázavě se zahlásím. „ Co potřebujete Schmidte?“ „ Sháním nějaký obrněný transportér, nevěděl byste o nějakém?“ „ Ja natürlich, hakl číslo 3 je váš.“ „ Děkuji Herr Unterfeldwebel.“ „ Hodně štěstí chlapi,“ řekl už hlasitěji s čímsi otcovstkým v hlase. „ Pane máte pro nás transportér?“ přiběhli už kluci z družstva. „ Jasně, že mám,“ a ukážu na „náš“ transportér s číslem 3 na korbě. „ Tak a teď nasedat! Ještě 2 minuty a vyrážíme.“ Všichni už nastupují, ale já si jdu ještě popřát štěstí s Fritzem: „ Hodně štěstí,“ přeju mu a on hned na mě: „ Tobě taky a neboj se, moje družstvo udělá všechno proto, abychom vám pomohli.“ „ No doprdele….,“ zakleju. „Co se děje?“ „ Zapomněl jsem napsat dopis domů pro případ, že by se mi něco stalo. Smím tě požádat, abys jim kdyžtak napsal ty?“ „ Samozřejmě, ale doufám, že to nebude třeba.“ „Díky a ještě jednou hodně štěstí.“ Pronesu, když v tom už slyším povel k útoku. Vší silou běžím k transportéru a sedám si na volné místo vedle řidiče, které mi nechali kamarádi volné. „ Tak jestli po tý palbě něco přežilo, tak má u mě každej jedno pivo,“ zařval s bojovnou náladou Joseph, jenž obsluhuje náš jediný kulomet v družstvu. Bojová formace se roztáhla a zřetelně jsou vidět 2 tanky, které kryjí naší četu. Kromě hluku motorů je naprosté ticho! Že by měl Joseph pravdu? „ A doprdele střílej po nás,“ vykřiknu, když vidím, jak se kulky odráží od kapoty. „ Tak jo chlapi, připravte se na výsadek. Erwine zastav támhle u těch stromů, ať jsem aspoň trochu krytí.“ „ Jawohl, Herr Gefreiter!“ a už brzdí. „Ven! Ven! Nehodlám tu dělat pro Rusa terč. Joseph společně s s Erichem (nabíječem) zalehli blízko stromů a už ostřelují místa odkud šly výstřely. Slibované zákopy tu nejsou vidět, zřejmě je zarovnala dělostřelecká palba. „ Josephe kryj nás, zbytek vezme útokem tu budovu před náma. Kryjte se za tanky.“ Ruské tanky se naštěstí zatím neukázaly, takže vše probíhá bez komplikací. Náhle kolem mě hvízdla kulka. Okamžitě přebíhám k Pz III a bouchám na tank. „ Co je doprdele? Chceš, aby mě nškdo odprásknul?“ „Ten barák před námi, jsou tam Rusové,“ křičím na něj. „ Dobře, budeme vás krýt,“ velitel tanku okamžitě zalezl dovnitř a vteřinu poté se ozval výstřel. Střela prolétla oknem a výbuch odstřelil kus zdi. „ Teď! Pohyb k tomu domu!“ řvu na dužstvo. Ještě pár metrů…………. „ No doprdele to jsme si zaběhali.“ „ Granáty! Připravte si granáty!“ Odjistím Handgranade a vši silou ho hodím do spodního okna. „ Zalehnout!“ zařvu a všichni okamžitě padli k zemi. Po pár vteřinách ticha se ozval výbuch a také řev Rusů. „ Na tři vykopnu dveře a Karl s Gustavem to tam vyčistí samopalem. Tři! Dva! Jedna! Teeeď!“ vykopávám dveře a následně je slyšet střelba. Po našich sapérech tam vběhne zbytek družstva. „ Doprdele, to jsou sračky!“ říká Gustav, když vidí tu spoušť kolem. Urvané končetiny, vyrvané vnitřnosti, všude spousta krve. Zahlédnu na zemi samopal PPSH. „Pokud by chtěl někdo samopal, tak si vemte,“ a sám po jednom sahám, naberu si další tři zásobníky a můžeme pokračovat. Ostatní si radši nechali své zbraně, zřejmě se jim nechtělo do toho svinstva sahat. „ Já, Karl a Gustav to půjdem vyčistit. Josephe ty kryj s Erichem schody. Zbytek nás bude krýt.“ Namířím na dveře svůj nový samopal. „ Dveře! Vykopněte dveře!“ Jen co se otevřou, začnu bezmyšlenkovitě střílet před sebe. Co na tom, že tam nebyl nepřítel? Vběhneme dovnitř, nyní již bez jediného výstřelu. Nyní můžeme jasně vidět, co napáchal Pz III. Nahoře se ukrývali ruští zdravotníci, kteří neměli šanci před třištivým granátem uniknout. Odnesla to i jedna civilistka, taková je už válka. „ Barák je čistej!“ zařval jsem a my můžeme pokračovat dál. Tím čištěním domu jsme se trochu opozdili, takže teď musíme přidat. „ Fajn to bychom měli. Pokračujme v obchvatu.“ Kryjeme se za tanky a postupujeme obezřetně vpřed. Z centra města se už ozývá vytrvalá střelba. Jsou slyšet kulometné dávky, rány z pušek, minometná palba a výbuchy granátů. „ Musíme sebou hodit, určitě by se jim hodila pomoc.“ Na našem úseku je zatím klid. Ivan odtud zřejmě útok nečekal. „ Pane! Zákopy, přímo před námi!“ přiběhl ke mně Joseph. Přiložím si dalekohled k očím a opravdu. Zákop narvaný Rusy a dva kulomety Maxim. Opět běžím za velitelem tanku. „ Pane poručíku, potřebuju, abyste vyřadil ty kulomety a taky by se nám hodila podpora při útoku na zákopy.“ „ Žádnej problém, o to se postaráme.“ „ Moje družstvo zalehnout!“ vykřiknu a běžim k k Fritzovi, abychom se domluvili. „ Počkej doběhnu pro Weisse,“ a už utíká k haklům. Za minutku se vrací s Weissem a několika svobodníky. „ Plán je jednoduchý: provedeme útok na bodáky pod příkrovem dýmovnic. Naši kulometčíci to budou kropit a my vyrazíme za tanky. Teď se vraťte k družstvům.“ Přikrčený se vracím zpátky k tanku ke svým vojákům. „ Nasadit bajonety, na můj signál je vezmeme ztečí.“ Byl jsem překvapen, že se to obešlo bez řečí, útok na bajonety je dost riskantní. „ Josephe ty nás budeš zpočátku krýt palbou, dokud se nepřiblížíme k zákopům. Erichu postarej se, aby měl dost munice.“ „ S tím by neměl být problém pane,“ a vytáhne čtyři otlučené bedny přeplněné náboji. Vidím, jak Fritz už hází svůj kouřový granát, tak činím to samé. Hodím ho asi do vzdálenosti 50 metrů od nás, další kouřovou clonu vytvoří tanky. Dým už je dostatečně hustý. „ Vpřed!!!“ a postupuji za tankem. Nalevo od nás Fritz, dál již přes dým nevidím. Ozývají se první výstřely. Nám se naštěstí střely vyhýbají. Kouřová clona je dokonalá, takže Ivan může střílet jen naslepo. Už vidím zákopy a také hlavy Rusů. Pokleknu a dávkami střílím po jejich hlavách. Postřehl jsem dva zásahy. Rusové bez helmy, pouze s vojenskou čapkou neměli šanci na přežití. „Achtung! Molotov!“ zařve Gustav a vystřílí po Rusovi celý zásobník. Nicméně to nestačilo. Rus stačil hodit zápalnou láhev na náš tank. Tomu se naštěstí nic vážného nestalo. Ale stejně bych nechtěl být v kůži tankistů. Házíme granáty do zákopů a ihned po výbuchu útočíme na bodáky. Erwin střelil jednoho do hrudě, ale další po něm vystřelil a Erwin se skácel k zemi. „ Aaaaa! Kurva! Moje noha!“ řve z plných plic. „ Pak se k němu vratíme, píchněte mu zatím morfium,“ řvu, aby mě bylo přes střelbu slyšet.  Střílím dlouhé dávky ze svého samopalu. V Okamžiku, kdy měním zásobník, vyběhne na mě ženská s puškou. Nestřílí. „ Kurva, bajonet!“ a uhýbám ke stěně zákopu, ale při tom jsem zakopl o kámen a padám k zemi. Vyhnul jsem se prvnímu bodnutí, ale teď už nemůžu udělat nic. Náhle se ozvala dávka. Ženská zařvala a klesla na kolena. Za ní stojí Karl se samopalem v ruce. Ještě jeden výstřel a Ruska padá mrtvá k zemi. „ O chvíli později a byl bych mrtvej. Tohle máš u mě Karle,“ „ To si budu pamatovat, Pane,“ směje se. Přibíhá Fritz s puškou v ruce a zakrvaveným bajonetem. „ Nějakej udýchaném ne?“ neodpustí si poznámku. „ Já jsem v pohodě, ale moc nescházelo. Tady Karl mi zachránil život.“ „ Jak je na tom tvoje družstvo?“ ptám se ho „ Jeden to dostal do krku, nemohli jsme mu pomoct,“ „ To je mi líto,“ přičemž si vzpomenu na Erwina, „ jak je na tom Erwin?“ „ Bude v pohodě, škráblo ho to do stehna, zdravotník říká, že to není nic vážného.“ „ Tak to je dobrá zpráva. Jinak jsou všichni pořádku?“ „ Dalšího zraněného už naštěstí nemáme.“ „ Pane?“ přiběhne ke mně Joseph. „ Co potřebuješ?“ ptám se a on mi ukáže prázdné bedny s municí. „ Koukám, že sis zastřílel. Vem si s sebou někoho a přivezte transportér, ať si můžou ostatní taky nabrat munici.“ „ Už běžím. Karle pojď se mnou,“ a společně se vracejí pro vozidlo. „ Počkáme než přijedou s municí a pak budem pokračovat.“ Všichni se vyčerpaně posadí na zem a oddychují. Po pár minutách se konečně vrací. Všichni si berou munici. Já v zákopech hledám nějaký ten zásobník do samopalu, když v tom uslyším zvuk pásů. „ T-34!! Všichni do zákopů!“ ……..
Komentáře: 0 Shlédnuto: 4092 Skupina: Povídky Tagy: povídky |
Díl první: Příjezd na frontu
Přidal:pld-manteuffel Hasso von Manteuffel 1840 dní zpátky
Pár slov na úvod. Budu popisovat příběh smyšleného vojáka Christiana Schmidta, pancéřového granátníka divize Grossdeutschland. Příběh začíná v červnu roku 1942. A kdo ví? Když bude mít Christian štěstí, tak by to mohl přežít. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Příjezd na frontu Vlak zastavil. Zřejmě jsme již dorazili do města Kursk. „No konečně, z toho smradu by jeden pošel," zvolal někdo z vagónu. Má pravdu, za několik hodin jízdy se vzduch stal nedýchatelným. Naštěstí už otevírají dveře vagónu a my se trousíme ven. Nádraží na mě udělalo velký dojem. Cestou jsem už viděl pár ruských měst, ale zatím nic tak velkého. „Důstojníci divize Groossdeutschland mají shromaždiště v radnici! Opakuji, důstojníci divize Grossdeutschland ihned do městské radnice!" ozvalo se v nádražním rozhlasu. Tenhle rozkaz se mě jako Gefreitera netýká. „ Pooozor!" zařvu, když se k nám evidentně blíží nějaký Leutnant se zprávou. „Herr Gefreiter, vy a vaši muži se zatím uvelebte na nádraží, než dostanete rozkaz k přesunu. Kromě naší divize dostává posily i jiná jednotka 2. Armee, tak to chvíli potrvá." „Jawohl Herr Leutnant!" odpovím a všimnu si jeho rytířského kříže na uniformě. Tak takhle vypadají naši hrdinové. Hodina uplynula a k nám se nedostala žádná zpráva k přesunu. „ Sakra, kdy už se konečně pohnem? Začíná mě z toho nic nedělání bolet prdel." Podobné řeči se začínají rozléhat po celém nádraží. „No konečně," pomyslím si, když zahlédnu Leutnanta, jak se vrací. „ 1. Rota se přesune v plné polní do vesnice Tomašov, tam vyčká na další rozkazy." Vojáci se okamžitě sbírají ze země a já sháním svoje družstvo. „ Karle sežeň ostatní!" Ani neodpověděl a už hledá kamarády po nádraží. Po pěti minutách se konečně sejdeme v kompletní sestavě. „ Máte všechno?" Jawohl Herr Gefreiter!" odpoví družstvo sborově a my se můžeme vydat k pochodu. Kursk je opravdu obrovské město. Místy se objevují i luxusní domy, které už stihli obsadit naši důstojníci. Jsem zvědavý, jak vypadá zbytek Ruska. Půl hodina pochodu stereotypní krajinou za námi a již vidíme nějakou vesnici. Podle mapy by to měl být Tomašov. Naše četa dorazila jako poslední, takže jsme již mohli vidět nastartované nákladní automobily a hakly. Na moje družstvo zbyl už jen náklaďák. „ Do háje" Příště si budeme muset pospíšit." Naším cílem je nějaké městečko vzdálené asi 30 km od Tomašova. Ještě, že je naše divize plně motorizovaná neboť by se mi v tom horku nechtělo jít po svých. Navíc asfaltové cesty zde neexistují. Pouze cesty vedoucí k velkým městům bych nazval silnicemi, ale tady ve vesničce uprostřed stepy není po silnici ani památky. Po necelé hodině konečně dorazíme na místo určení. „ Všichni ven z vozidel! Dneska je tu konečná." Konečně rozumný rozkaz! Jsme z toho věčného cestování už celí polámaní. „První družstvo ke mně! Jak jste slyšeli, dneska už se nikam nejede. Najezte se a hlavně si odpočiňte. Zítra si zřejmě zabojujem, tak ať jste na to připravení. Rozchod!" zavelel jsem a moji vojáci se pomalu rozcházejí ke kuchařům pro jídlo. „ Doufám, že tohle žrádlo je jen nepovedený vtip," říkám kuchařovi, když vidím tu hmotu říkající si guláš. „ Jestli se ti to nelíbí, tak nemusíš žrát dneska nic!" Po těchto slovech jsem radši zavřel hubu, neboť se žaludek začal dost vehementně hlásit o svůj denní příděl. Přisednu si k jednomu svobodníkovi, který bojuje v Rusku již druhý rok. Na uniformě má železný kříž. „ Dnes nám dali větší porce, což znamená, že i naší divizi čeká zítra letní ofensiva." Svobodník evidentně přeslechl mojí „debatu" s kuchařem. „ Mně to zas tak úžasný nepřijde, vždyť tohle nemá s jídlem nic společnýho." „ Na to si zvykneš a časem ti to začne chutnat stejně jako mě, jak se vlastně jmenuješ?" „ Christian Schmidt, velím druhému družstvu," pochlubil jsem se. „ Vážně? Tak to budeme často bojovat spolu. Já jsem Fritz Schmalz, velím prvnímu družstvu." Jsem rád, když vím, že mi bude v boji chránit zadek on, veterán s železným křížem. „ Za co máš ten kříž?" Fritz se rozesmál se a povídá: „ Na tohle se mě ptá každej nováček. Dostal jsem ho minulý rok za zničení tří tanků," všiml jsi, jak jsem fascinován jeho křížem, „uvidíš, že ho při nejbližší akci dostaneš taky. Rusů je sice hodně, ale jsou to hovno střelci. Když se budeš aspoň trochu krýt, tak tuhle válku přežiješ." Ještě spolu chvíli klábosíme, pokuřujeme a bez alkoholu se to také neobejde. Vykouknu z okna a vidím, že se stmívá. Nějak jsme ztratili pojem o čase. „ Doprdele už bude určitě hodně hodin, měl bych to jít zapíchnout do postele." A už odcházím z hospůdky. „ Tak a teď, kde najdu nějakou postel? Musím někde sehnat svoje družstvo. Kurva jen aby mě neviděl nějaký důstojník, to bych určitě vyfasoval trest," kleju nahlas. Naštěstí jsem zahlédl nějakého vojáka na druhé straně ulice. „ Hej vojáku, stůjte! Nevíte náhodou, kde bych sehnal první četu?" „ Noo první četa přespává v kostele," odpověděl mi nervózní hlasem. Teď mi to dochází: neměl by už dávno spát? Nehodlám mu dělat problémy, zvlášť když by se při tom mohlo přijít na můj prohřešek. „Být Vámi, tak už bych šel také spát. Ženský můžete nahánět jindy. Dobrou noc." „Dobrou noc, Herr Gefreiter," zasalutoval mi a já odcházím do kostela. Tam už všichni spí a já jsem měl sakra štěstí, že jsem nikoho nevzbudil. Ani se nesvléknu a v uniformě lehám na matraci. Chtěl jsem ještě napsat dopis domů, ale v té tmě se mi nepodařilo najít baterku. „ No nic, napíšu jim až zítra," uvažuju. Jsem příšerně unavený. Jen co zavřu oči, tak usínám. Můj první den ve válce skončil....
Komentáře: 0 Shlédnuto: 1509 Skupina: Povídky Tagy: povídky |
